Je překvapující, jak velmi trpí soukromá sféra"

19. ledna 2011 v 13:58 | Siima |  Novinky o TH
http://img217.imageshack.us/img217/303/aaa756c298755832d223888.jpg

Düsseldorf - 9.2.2006
Interview od Vicky Butscher

Bill a spol o RATM, Green Day, Billově účesu a nechtěných fotkách z dovolené.

Na okraji jejich koncertu v Düsseldorfu jsme mluvili s Billem, Tomem, Georgem a Gustavem o jiných kapelách, střihu vlasů a jejich zájmu, který se týká všech bulvárních drbů.

Zatímco Bill už čeká v backstage, Tom, Georg a Gustav přichází rovnou ze zvukové zkoušky. Mile a s řádnou dávkou pudru na obličeji se představují, zatímco jeden po druhém přibíhají z podia do backstage. Už i tři ostatní jsou u nás. Také Bill - osobně je mnohem větší a hlavně vyspělejší než na fotkách - se přátelsky představuje jeho ještě trochu křehkým hlasem.

Na jednu z mých otázek si po krátké době odpovídám sama. "Dáváte si na někoho pozor podle všech těch příběhů v bulváru, které o vás píšou?" Ano, můžu si odpovědět sama, alespoň u rozhovorů, kde mají kluci po boku spolupracovnici ze společnosti, která se ozve, když otázky nejsou vhodné.

No ano, ale my nejsme žádný bulvár. Dáma z nahrávací společnosti dneska asi nemá nic na práci. Kluci dneska měli rozhovor, který byl právě v době snídaně. V 30 minutových intervalech museli odpovídat na nudné otázky, zdá se, že tady je také trochu těšilo to, že si s námi mohou trochu popovídat. Také jsme jim vzali pár pěkných věcí:

Na začátek vám pustíme pár songů - od kapel, které vás ovlivnili nebo by se vám mohly líbit.
The Cure - "Boys Don't Cry"

Ticho.

To jsou The Cure.
Georg: Každopádně se mi to líbilo, ale je trochu starší.
Bill: Moc to není moje hudba, ale je to OK.

Víš, jak vypadá ten zpěvák, že?
Bill: Proč, jak vypadá?

Jste si trochu podobní, ok, jenom co se týče stylu…
Všechno jasné. Předtím, než hrajeme další song, je slyšet šustění chipsů. Bill a Tom objevili cool nový druh, který během rozhovoru neustále jedí. Georg je spokojený s banánem, Gustav sedí stranou, takže sice nemůže jít k jídelnímu stolu, ale může si nepozorovaně hrát s jeho mobilem (a proto se co nejvíc vyvléká z rozhovoru.)


"To se mí také naprosto líbí"

Rage Against The Machine - "Killing In The Name"

Gustav: (rychle, po pár tónech) Rage Against The Machine, "Killing In The Name". To je hudba, která vlastně jenom poslouchám. Jinak ještě poslouchám System Of A Down, Korn, Slipknot a Metallicu, to jsou hlavní kapely.

Georg: To se mi také naprosto líbí, bohužel už ale neexistují. Ale "Bombtrack" a něco takového jsou extrémně úžasní. Ale Audioslave jsou také naprosto skvělí.
Gustav: To je staré obsazení Rage Against The Machine s jiným zpěvákem.

The Clash - "London Calling"

Ticho.

To jsou The Clash. Říká vám to něco, ne?

Bill: The Clash, jasně, ale ten song neznám. Ale The Clash, jak bych to řekl..slyšel jsem několik alb a dobrých mi připadá naprosto málo věcí. Ale celé album jsem si nikdy neposlechl. Opravdu dobré věci tam jsou ojedinělě.
Georg: The Clash jsem se opravdu nikdy nezabýval, ale s Billem jsem už slyšel pár songů. Často posloucháme hudbu společně.

Odkud dostáváte hudbu, kterou momentálně posloucháte?
Bill: Od naší nahrávací společnosti. Naše police s CD se brzo rozpadnou, protože tam je tolik věcí. Momentálně posloucháme opravdu hodně hudby.

Kdy se k ní ještě dostanete?
Tom: Po celém Německu jezdíme hodně v autě. Nebo když létáme. Spíše naopak: Právě posloucháme hodně hudby.

Jaká deska vám právě nejčastěji běží v busu?
Bill: To je dost smíšené, no já každopádně poslouchám…
Georg: Dneska jsem si například poslechl Michaela Bublého.

A?
Georg: Jo, dobré…ke spaní.
Bill: Poslouchám spíše věci jako Green Day nebo Three Doors Down. Od Three Doors Down jsou dobré všechny alba. Ještě nikdy jsem od nich neslyšel nic živě, takže nevím, jací jsou v tomhle.
Tom: No máme hodně live-desek. Ale ty byly asi přepracované.
Bill: Jo, Green Day vydali skvělé Live DVD, super! Naprosto úžasní - Green Day, ti se mi hodně líbí.

Mimochodem, stále šustí chipsy Billa a Toma. Přesto jsou stále u věci.

Cítíš se trochu ovlivněn Billie Joe Armstrongem, zpěvákem Green Day? Ten má také takový styl s černými linkami a tak…
Bill: Musím říct, že jinými lidmi jsem relativně málo ovlivněn. U mě je to tak, že mi hodně věcí přijde naprosto cool a to poslouchám rád atd. Ale když jde o věci v hudbě nebo styl, nechám se ovlivnit málo, tak to bylo vždycky. Například nikdy z nás neměl opravdový vzor nebo tak. Neměli jsem nikoho, koho bychom nazývali vzorem a říkali: "Něco podobného chceme dělat" nebo "tak podobně bych chtěl vypadat."

A jak ses dostal ke tvému stylu? Ten je docela zvláštní!
Bill: Ten už má dlouho, už je to nějaká chvíle. Byli jsme na jedné Halloween-párty, kam jsem šel za upíra. Hodně se mi líbí upíří filmy a pak jsem se nalíčil atd. - tak to vzniklo.

"Tak extrémně teď ne"

 Umíš si představit, co to vzbudilo za rozruch, když jsi změnil účes?
Bill: No to je pro mě spíš nezajímavé. Myslím,že se kolem toho dělá příliš velký rozruch. Moc jsem toho neříkal, protože to pro mě nebyla žádná velká věc. Prostě jsem měl na to chuť. Pět let jsem měl starý účes a měl jsem chuť na něco nového. To je vlastně všechno, co k tomu můžu říct.

Existuje o vás hodně pochybných příběhů, které se o vás v Bildu píšou. Čtete to vůbec ještě?
Tom: Ano, v každém případě. Lhal bych, když bych teď řekl, že nic o nás nečteme. Samozřejmě, že to sledujeme…

Každý týden si kupujete Bravo…
Tom: Tak extrémně teď ne, ale když jsme teď na benzínce, podíváme se, co se tam o nás píše. Pak si samozřejmě vezmeme pár časopisů s sebou. Taky toho hodně sbíráme, protože tam může být něco, co nikde jinde není.

Samozřejmě je tam také hodně výmyslů. Ale pro nás je to spíše směšné. Víme, co jsme řekli a co ne. Vlastně je to docela zábavné. Fantazii se meze nekladou. Bylo toho napsáno hodně. Lidi si myslím, že o tobě vědí extrémně hodně a to je vlastně opravdu zábavné.

Napadne vás potom také to, že jste o tom neměli vůbec mluvit? Jen být opatrní při jednáni s příslušnými médii - ti píší to, co chtějí?
Tom: To se někdy stává, že vzniknou články, aniž bychom k tomu vůbec něco řekli, jasně. Logické!

Jsou tu lidé, kteří prodali vaše fotky z dovolené. Jak se potom cítíte?
Tom: Už na začátku jsme přijali to, že s úspěchem nám zůstane málo soukromí. To je naprosto jasné. A i když to přijmete, je přesto překvapující, jak daleko… každý musí vymezit svoje hranice, ale je to docela komické, jak daleko to zajde. Ale musíte se tomu přizpůsobit.

Díváme se na to více než soukromě a nechceme o tom tolik mluvit. Pro je soukromí stále to nejvíc, i když si hodně lidí myslí, že o tom hodně vědí. Ale pro nás je to spíše nezajímavé a je to naše věc.

Na internetu je fanoušek, který na své stránce vyjadřoval vaše příběhy a ty potom se svou fantazií ozdobuje a vypráví je dalším osobám. Vaši fanoušci o vás mají zřejmě kompletně vlastí představu, která vám asi tak neodpovídá. Jaké to potom je, když na takové lidi narazíte?
Tom: Že si o nás udělají naprosto jinou představu, tomu vůbec nevěřím. Každý to vidí nějak jinak. A myslím si, že je to dobře. Snažíme se být takoví, jací jsme. V tomhle nechci nikoho ovlivňovat. Prostě se jen snažíme dělat vlastní věc. Ukáže se, co si lidé o nás myslí.

Také se stává, že se lidé za nás vydávají a osobně si myslíme, že je to na hovno, protože fanoušci jsou pak z toho úplně vyřízení. Vždycky se objeví nějaké telefonáty, ve které se někdo za nás vydává. Nebo chaty s určitými hosty, které jsou pro nás nebo tak. To jsou naprosté nesmysly. Můžeme jenom říct, že na internetu moc nejsme, protože jsme hodně na cestách, a když už na internetu jsme tak jenom proto, abychom si vyzvedli e-maily. A na chatech nemáme žádné přezdívky. Jak jsme už řekli, na chaty vůbec nechodíme. Také čísla na mobil neříkáme. To ne blbost!

Georg: Nanejvýš jsme na chatu tehdy, když je to oznámeno oficiálně.
Bill: Když jsme na takovém chatu kapely. Ale soukromně ne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama